„Šestý“ smysl v managementu

Ve škole nás učí, že existuje pět smyslů: zrak, sluch, chuť, čich a hmat. Životní zkušenosti nám napovídají, že jich může být více. A tak jakýkoliv další mnohdy označujeme za „šestý“. Pokud dostatečně otevřete svoji mysl, můžete nalézt dosud nepoznané smysly a schopnosti, které máte, ale ještě jste se jimi nezabývali, či jste nepracovali na jejich rozvoji.

Proč se tímto hluboce odborným tématem zabývat?

Poznání rozšířené škály našich smyslů může pomoci při vedení a řízení lidí. Žijeme ve světě vjemů, pocitů a emocí, které jsou neustále vyvolávány naším senzorickým systémem. Při aplikaci manažerského řízení zaměstnanců organizace, jehož nedílnou součástí je stálá interakce ve formě komunikace (různými informačními kanály) s jednotlivými pracovníky v organizaci je zřejmé, že poznání, jakým způsobem jsou vnímány a zpracovány informace na straně příjemce i poskytovatele, bude nutné podrobněji prozkoumat. Předávané informace např. podněty, nařízení, zákazy či příkazy k jejich vlastnímu provedení, vyžadují na straně managementu také neustálé vyhodnocování v rámci zpětné vazby konkrétních schopností a reakcí pracovníků tyto plnit a jejich vliv na jedince. Poznáním toho, jakými smysly jsou informace přijímány a zpracovávány nám může napovědět, jakým typem komunikace a s jakou mírou tlaku a přiměřenou úrovní empatie dosáhneme požadovaného a očekávaného výsledku. Domníváme se tedy, že toto předkládané téma, které je směřováno do oblasti „smyslů“ bude pro naše čtenáře našeho blogu zajímavé a přínosně.

O smyslech

Ve světě, kterého jsme součástí, převládá hlavní proud v oblasti poznání týkajícího se našich smyslů, jenž nás seznamuje pouze ze základními smysly. Naše vnímání reality, kterou každodenně prožíváme je tedy převážně vystavěno na této perspektivě. Z pohledu vzdálené minulosti se jedná o poznání vyslovené Aristotelem o existenci pouze pěti smyslů. Tento, tak široce rozšířený omyl, je třeba na základě současných poznatků vědy přehodnotit a uvést na pravou míru. Kolik tedy máme smyslů?

Smysly dělají živější dojem na mysl než systematické myšlení …. Dokonce i muž, který operaci naplánoval a nyní vidí, jak se provádí, může ztratit důvěru ve svůj dřívější úsudek ….

CARL von Clausewitz

Odborná východiska

Pokud použijeme systémový přístup k poznávání počtu našich smyslů, kterými vnímáme a poznáváme okolní materiální realitu našeho světa, mohli bychom se inspirovat např. následující úvahou.

Lidskou entitu si můžeme představit jako „otevřený systém“ (disipativní systém), která má velké množství vlastních subsystémů nutných pro zachování života. Představme si tedy složitou strukturu systému tvořeného různými druhy specializovaných buněk tvořící senzorický systém. Tyto specializované typy buněk umí předávat signály (elektro-chemicky, možná i elektro-magneticky) a komunikovat prostřednictvím tzv. „komunikační dálnice“. Tyto informace jsou distribuovány do různých subsystémů (smyslová centra), které předané informace o stavu vnějšího či vnitřního prostředí vyhodnotí a výstup v podobě informace poskytne nadřazenému systému k dalšímu využití. Tedy každý z našich smyslů (subsystémů) předává do vnitřního systému našeho organizmu různý druh signálů, které jsou průběžně vyhodnocovány. Tento složitý systém komunikace probíhající uvnitř našeho organizmu slouží pro uchování tzv. dynamické stability, která průběžně dosahována prostřednictvím tří hlavních bezpečnostních protokolů. Ty jsou vlastní pro náš organizmus a jsou součástí systému udržování a směřování k tzv. homeostázi tj. udržení života a k sebereprodukci (obnově našeho organizmu).

Hlavními bezpečnostními protokoly, které má naše tělo k dispozici jsou v hrubém zjednodušení velký mozek, unikátní nervový systém v dutině břišní (malý mozek) a imunitní systém. Tyto výše uvedené bezpečnostní protokoly (subsystémy) našeho organizmu neustále vyhodnocují podněty přijímané prostřednictvím senzorické soustavy našich smyslů (konkrétními subsystémy) a vytváří reakci na dané vnímané podněty, které jsou přijímány z vnějšího i vnitřního prostředí. Je třeba mít neustále na paměti, že i když nejsme schopni na úrovni vědomého rozpoznání přijímat informaci např. rychlý sled obrázků zrakovým smyslovým orgánem, přesto jsou tyto podněty smyslovým orgánem přijímány a působí na naše chování a jednání. Každý z našich smyslů má jinou úroveň (prahovou citlivost) vědomého zachycení přicházejících signálů. Pamatujme tedy, že podprahové hodnoty signálů přijímaných a vyhodnocovaných naším senzorickým smyslovým systémem mohou být pro náš organizmus a naše chování mnohdy destruktivní povahy.

Perspektivy pro klasifikaci smyslů

Dle podle povahy podnětu si můžeme např. definovat tři základní typy smyslů – chemické (chuť a čich), dále mechanické (hmat a sluch) a světelné, fotony dopadající na sítnici (zrak). U řady živočichů jsou i jiné smysly jako jsou např. citlivost na elektrické pole (elektro-recepce) nebo smysl pro vnímání magnetismu.

Další možností je rozdělení a definování smyslů jako systému specializovaných typů buněk, reagujících na specifický signál (vzruch), který je předán na základní komunikační úrovni prostřednictvím elektro-chemických vazeb po sítové architektuře (nervový systém) do jednotlivých subsystémů našeho těla (viz. bezpečnostní protokoly) k vyhodnocení.

Chuť můžeme např. rozšířit na pět smyslů – sladký, slaný, kyselý, hořký a „umami“ chuť glutamátu dávající nám smysl pro masové chutě.

Zrak může být vnímám jako jeden smysl (světlo), dva (světlo a barva) nebo čtyři (světlo, červená, zelená a modrá).

Existují i některé odlišnosti, které nacházíme u řady živočichů. Existují u nich buňky sítnice, které např. reagují pouze na pohyb nebo i jiné specializované buňky, které dosud u lidského druhu nebyli objeveny. Tento druh vnímání by mohl být také identifikován jako další smysl.  Neurologové klasifikují bolest jako kožní, somatickou nebo viscerální v závislosti na tom, kde je pociťována – ale znamená to, že se jedná o různé smyslové systémy, nebo jde pouze o lokalizovanou věc našem organizmu?

Lidé dokáží např. vnímat teplotu, tlak, dotek, polohu kloubů (propriocepce), pohyb těla (kinestéza), rovnováhu a pocity spojené s plným močovým měchýřem, prázdným žaludkem nebo žízní. Ale v těle existují i další monitorovací systémy, které si vědomě neuvědomujeme, jako jeden z příkladů můžeme uvést signály o hladině pH mozkomíšního moku.

Sluch je jedním smyslem nebo rozšířenou soustavou smyslů? Můžeme např. ztratit citlivost na vysoké frekvence (nad 8 kHz), ale neztratíme schopnost vnímání nízkých frekvencí. Jakým způsobem o tomto problému tedy přemýšlíme?

Pokud tedy mluvíme o smyslech, ve skutečnosti máme vždy na mysli pocity nebo vjemy. Pokud by tomu bylo jinak, tak bychom se zařadili so úrovně améby reagují typicky na světlo a dotyk. Postupným hlubokým zkoumáním rostlinné říše přetrvávající na planetě po stovky miliónů let rozšiřujeme naše poznání o jejich složitém komplexu vnímání (smyslech) a uplatňované mezidruhové spolupráci.

To, co slyšíme není jen prostý součet amplitud a fází různých frekvencí signálů zachycený ušními orgány. Vyhodnocení přicházejících signálů je složitý proces, kterého se účastní více subsystémů v našem organizmu. Vnímané výstupy z těchto subsystémů nám umožňují např. odclonit jeden zvuk, ignorovat cizí zvuky třeba v případě, že někdo zmíní naše jméno.

Každodenní důsledky úsudků na základě našich smyslů

V praktické rovině mnohdy děláme chybu tím, že se příliš soustřeďujeme na naše smysly. Nejdůležitější je naše schopnost vnímat, pocit je již pouhé vyhodnocení, který naše vnímání doprovází. 

Příkladem je náš úsudek o velikosti. Naše konzistentní zkušenost je taková, že předměty nemění svoji velikost během krátkého časového okamžiku. Takže např. vlak jedoucí po kolejích a přibližující se k směrem k nám vnímáme jako postupně se zvětšující objekt, čím větší se zdá, tím jej vnímáme blíže. Víme, že obraz vlaku, který vnímáme z dálky jako malý, je ve skutečnosti velký. Při vnímání vlaku a jeho pohybu je v našem organizmu aktivováno mnoho našich smyslů. Běžně však, o zapojení jednotlivých smyslů nepřemýšlíme, je to proto, že vyšší mozkové funkce nám dávají celostní vjem o stavu reálného objektu, v tomto případě vlaku a vytvoří tzv. vjemový celek. Obdobně to platí i pro setkání s cizím člověkem, kdy při setkání jsou aktivovány vědomé smysly i tzv. mimosmyslové vnímání. Pro zkušené pozorovatel si uděláme tzv. prvotní úsudek (vjemový celek) o cizím člověku zhruba v rozmezí 30 – 120 sekund.

U některých jedinců existují další zvláštní případy, jako je synestézie (sdružení dvou, nebo více smyslových vjemů) tzv. míšení smyslů. Např. formy mísení zvuků, písmen, čísel nebo slova jako barvy. Tito jedinci nás mohou informovat o struktuře aroma nebo chuti jednotlivých písmen abecedy. Mohou „slyšet“ chuť ovoce nebo „cítit“ barvu. Z těchto příkladů můžeme např. dovodit, že smysly jsou opravdu jenom subsystémy a že vnímání je celků produktem vyšší mozkové funkce.

Je možné, že naše bezpečnostní triáda je nastavena tak, aby prováděla tento druh „mísení smyslů“ jako cestu k holistickému, tedy celostnímu vnímání. Představme si, že celý složitý systém lidského organizmu ve své struktuře je podobný tzv. fraktálové struktuře tj. každá dílčí i ta nejmenší část jako buňka (každý subsystém) obsahuje soběpodobnost s vyšším subsystém (viz. Matrjoška). Možná každá z částí může obsahovat i celek?

Jaké smysly bylo potřebné aktivovat v příběhu „Jídelna“?

Příběhů na téma šestý smysl při vedení lidí je mnoho, snad na celou knihu. Podělíme se s Vámi o zcela banální praktický příběh „Jídelna“ ve větší organizaci se stovkami kancelářských pracovníků.

V rámci péče o zaměstnance je v administrativní budově zřízena jídelna a dodavatelsky zajištěný provoz kuchyně poskytující obědy zaměstnancům. Oběd je zaměstnavatelem dotován, doplácejí si jen 20-30 Kč podle výběru z nabídky na každý den. Avšak pro zajištění ekonomiky provozu jen těm, kteří využití stravování v této jídelně. Na první pohled zcela rozumné rozhodnutí. Zaměstnavatel má za to, že jeho péče o „své lidi“, stojící ročně nemalou částku, bude zaměstnanci oceňována.

Na první pohled jde o příkladný  přístup k uspokojení zaměstnanců, ale „šestý“ smysl může napovědět, že se může jednat i o situaci charakteru „více škody než užitku“. Jak je to možné? Zaměstnancům, kterým nabídka jídel a forma stravování nevyhovuje (nejen,že je těžké vyhovět všem, ale i vyhovět alespoň většině) se cítí diplomaticky řečeno velmi nekonfortně. Buď toto stravování nečerpají a cítí se diskriminování, neboť dotaci cca  120 Kč denně na jídlo neobdrží nebo z důvodu velmi nízké částky hrazené zaměstnacem dotaci na jídlo čerpají, ale nespokojenost se stravou (kvalitou, dostupností atd.) v nich vzbuzuje řadu negativních vjemů, pocitů a reakcí. U obou skupin míra entropie v sociálním systému (co tímto pojmem máme na mysli můžete naleznete v jiných příspěvcích na našem blogu) výrazně narůstá, v důsledku čehož dochází ke snížení efektivnosti fungování organizace.

Zdá se Vám tento příběh poněkud přehnaný? Věřte, že není. Nejen, že jsme neměli možnost zde do hloubky systémově popsat veškeré události s tím související. Jde spíše o to, že entropie v sociálním systému je velmi podceňovaným tématem. Na první pohled jde o situaci, jenž by se dala charakterizovat rčením „pro dobrotu na žebrotu“. Nejde zde však jenom o nedostatek empatie u manažera, který o tomto konceptu stravování rozhodl, nebo jde i o nepochopení jakým způsobem zaměstnanci na základě soustavy svých smyslů toto jednání hodnotí?

Závěry autorů a jejich stručná doporučení pro management organizace

Na konci příspěvku představené „Smyslové modality“, představují rozšířenou zkoumanou smyslovou škálu, která doplňuje naše poznání z pohledu komplexnosti (složitosti systému), interakce lidského organizmu s vnějším i vnitřním okolím. Tyto nově popsané smysly nám poskytují obraz, který rozšiřuje naše chápání o poznání složitosti, týkající se našeho vnímání, cítění a poznávání reality tohoto světa.

Poznáním uvedených druhů smyslů a rozpoznáním jejich funkcí a jejich individuálního prahu citlivosti (reakce) na vjemy, které přicházejí z okolí, by dle našeho názoru, mohla napomoci řídicím pracovníkům lépe formulovat a vyjadřovat požadavky na pracovníky, např. nastavení interní komunikační strategie směrem k zaměstnancům specifickým individuálním způsobem, reflektujícím více než dosud, např. druh pracovní činnosti v organizaci, komunikační dovednosti (viz. příklad jídelna) nebo i často řešené otázky ergonomie na pracovišti atd.

Management organizace by podle našeho názoru měl neustále hledat dostatečně uspokojující cíle a cesty, jak „holisticky“ nastavit a přizpůsobovat „komunikaci“ a pracovní podmínky pracovníků v organizaci se zřetelem k výše uvedenému zkoumání i těch tzv. nových „smyslů“, které významně doplňují základní smyslovou základnu, skrze kterou vnímáme a vyhodnocujeme realitu okolo nás. Vidíme zde jeden z důležitých úkolů, který by měl být přidělen oddělení HR (lidské zdroje) v organizaci s cílem soustavného sledování a individuálního vyhodnocování vlivu jednotlivých, v příspěvku diskutovaných smyslů na dlouhodobý efektivní výkon zaměstnanců, zejména při respektování odlišností v rozsahu a hloubce smyslových vnímání jednotlivých pracovníků.

 Kolektiv autorů PRIconsultants

Téma zpracováno na námět příspěvku „Sences special: Doors of perception“, 2005, autor Bruce Durie,  University of Strathclyde v Glasgow